strach

Tříštění dřeva a zdiva ,oblaka prachu , a  kouř spálené elektroniky, to vše se stalo naráz, v jednu chvíli, a vše bylo tak skutečné.

Chtěl jsem vstát ale nešlo to, byl jsem v šoku.

Hrudník se mi divoce chvěl pod náporem trhaných vzlyků. Bolel a pálil mě každý kousek těla  zborceného krví. O pár metrů dál byla měkká madračka. Nebyla ode mě  vzdálená ani čtyři metry. A já se k ní snažil dostat. Skoro jsem se nemohl hýbat, jak mě všechno bolelo.

S námahou jsem se posunul o půl metru dopředu a pak deset minut sbíral síly. A doufal, že nemám nic zlomeného.

…

ležel jsem asi půl hodiny na madraci a kouře přibývalo a já začal mít pocit že se udusím Sebral jsem poslední síly a vrávoravě jsem kráčel ven.

Všude bylo nesmírné vedro a ocelové tyče praskaly ale nikde jsem neviděl žádný oheň.

…

prošel jsem pokřiveným rámem venkovních dveří a pak jsem to uviděl.

Obloha byla celá červená jako při západu slunce, stromy měly suché listí, tráva byla žlutá.

…

Slunce to bylo!! Bylo to slunce!!! Bylo strašně blízko a tavilo naší zemi. Nikde nebylo ani živáčka , mrtvá deprimující ohňová krajina.

Opravdu nevěděl jsem co mám dělat…

…byl jsem dočista pomaten…

….nevěděl jsem na co myslet , nebo na koho…

A pak se to stalo veliký bílý záblesk a zvuk elektrického výboje.

…

Vedle mě ležela hořící svíčka, držel jsem jí v ruce.

Cítil jsem pach spálených vlasů, byl jsem příšerně zapocený.

…

opravdu jsem dostal strach, „co by se stalo kdybych spal dál“