styl : fejeton
Hned jak ráno vstanu, vím že bude zase to mrholivé odpoledne.
Ale co na tom, nandám si černé ponožky, a už kráčím po školní chodbě a je mi blbě.
Chtěl bych pozdravit učitelku češtiny, ale nejde to. Vím že by jí to ani nepotěšilo.
myslím jen na dnešní den.
Moje náruč plná sešitů a učebnic na dnešní den se ocitla náhle všude kolem mě, nu co jsem smolař a na tkaničky jsem zapomněl zavázat, a ještě k tomu byla podlaha čerstvě utřená, takže mokrá.
Při příchodu do třídy připadám si jako vodník, který neskočil do rybníka ale do mělké louže.
Spolužačka která vedle mě obvykle sedí říká: „fuj“.
A je mi to jedno, zítra m být pěkně.

Buďte první! Přidejte komentář