Jaro

Jaro je když , všechno zpívá a usmívá se na mě, když vstanu a slyším z okna árii kosáka, když vyjdu ven a pampelišky se na mě smějí svým potutelným veselým žlutým obličejem.
Jaro poznáme i jinak, venku na olivínově zelených loukách vesele skotačí dívky z vesnice a pletou věnce z kytek a kytiček.
Všude je veselo jako na nějakém posvícení, včelí orchestr na kvetoucích stromech.
Žabí trio u rybníka hraje jarní fanfáru, a datel jim k tomu vyťukává rytmus.
Na mém obličeji už nejsou zmrzlé vrásky, ale usměv plný energie, usměv ze kterého je vidět jakou mám radost z nové doby která přichází.
V dálce za potokem nadává pes na nějakou kočičí slečnu.
Na zeleném koberci v lese se pasou dvě malá srnčata se svou maminkou.
Všechno voní po jarním deštíku, který před chviličkou poslal pár kapek na okolí. Jemné mráčky co po sobě zanechal jsou teď plné vlaštovek vesele pokřikujících po svých bratrancích rorýsech.
TO JE JARO.