Je otázkou, zdali lidé mladé generace dnešní doby chápou, co byl Sedmnáctý listopad. Abychom se to dozvěděli i mi studenti, rozjeli jsme se autobusem do Prahy, abychom to taky viděli a zažili. Hned při příjezdu jsou vidět na tramvajích červenomodrobílé vlaječky, asi české.
už jsme v Praze už jsme na místě činu, za dvě hodiny se to tu bude hemžit lidmi kteří za něčím přišli.
A už je to tady, lidé se začínají hemžit, hodně jich má takové zajímavé tabule s proti politickými nápisy.
“KLAUS NA HRAD(IT)“ a podobně.
Odevšad je cítit nenávist k naší vládě, proč ne? ale proč ano? To je otázka.
Zaslechl jsem něco o tom, že je to svátek studentů, ale připadá mi to fakt jako zvrhlá malá a neúčinná demonstrace.
prodírám se davem, občas cvakne závěrka mého fotoaparátu. Hledám lidi, kteří vypadají zvláštně. A je to tu mám oběť, na straně chodníku stojí a vše pozoruje. Uhýbá, ale mému foťáku neuniká, „cvak“ a je tam.
Dav postupuje dál ulice jsou plné policistů, dohlížejí na nás.
Asi sto metrů od nás se ozval dělbuch, jo. Ano náckové přicházejí, jsou černě oblečení a chovají se jako idioti, jako fanoušci nějakého fotbalového utkání.
už je tma a dav se rozpouští v ulici, lidé jdou domů. Co to vlastně znamená, nikdo není zrovna naladěn nějakou suprovou náladu. A je to.
to byl svátek, výročí? Palach? kroutím hlavou. Dneska už tyhle svátky nemají smysl.
Buďte první! Přidejte komentář