MHD

Dnes vám nebudu vyprávět nic ze světa snů, ani ze světa mé fantazie. Dnes vám chci sdělit pár příhod které se týkají MHD a konkrétně v Praze. Před pár dny jsem dokonce viděl reportáž, která je o tom, že Češi používají MHD nejvíce z evropských států. To ale nesouvisí s tím, co vám chci popovídat. Jak jistě víte MHD v Praze je nic moc. Neustále přecpaná a nepříjemná pomalá doprava. Pro místní obyvatele je to normální. Ale když někam cestujete, nebo chcete Prahu jen projet stejně jako já, setkáte se s mnohými nepříjemnostmi.
Nebudu mluvit všeobecně i když bych mohl. Budu vše vyprávět ze svého pohledu.

Mám na zádech krosnu a přes rameno brašnu s notebookem, hned po nástupu do tramvaje, autobusu, metra, na mě lidi čuměj jak kdyby vážně nikdy neviděli někoho někam cestovat. Koukaj na mě s výrazem „Co tu chce ten debil?“. Když někomu v nacpaném dopravním prostředku řeknete „dovolením, já bych chtěl projít tak abych vás neporazil“, tak vážně jediné, co vám zbývá je to, co dělám každou jízdu metrem, prostě se skrz dav idiotů pardon lidí procpat, hlava nehlava, noha nenoha, vaše stanice je tu. Je mi už jedno, jestli někomu krosnou ublížím, nebo někdo kvůli mě hodí držku, uhnout mohli. Já žádal.
První příhoda se mi stala v metru. Jak každý, kdo potkal revizora anebo si četl výňatek z pravidel dopravy. V pražském metru si veliký batoh sundat po nástupu do vozu musíte. Inu, ač nerad tak si vždy bágl sundám. Nastoupil jsem na ‚Náměstí republiky‘ do poloprázdného vagonu metra a krosnu ze zad sundal a sedl jsem si. Vlaková souprava se samozřejmě začala časem plnit. A má cílová stanice už byla nedaleko. Nastal okamžik si těžkou krosnu hodit na záda a vymašírovat z metra, protože tak těžkou věc tahat skrz lidi po zemi nechci. Ještě bych někomu podrazil nohu. Nastal problém, kolem mě je málo místa na nandání si batohu. Řekl jsem tedy postarší dámě, která měla kam uhnout.: „s dovolením, můžete se prosím posunout abych vás nebouchl batohem?“ ukázal jsem na svou krosnu. A postarší dáma mi neslušně odsekla: „si to nandejte venku?“. Mohla se posunout o půl metru nic by jí to neudělalo. Tak jsem jí řekl, že to nejde, že nechci, aby o mě lidi zakopávali a že tak velký batoh v ruce táhnout nebudu. Ona se na mě zlostně podívala a začala nadávat na celé metro. Co si, jakože dovoluju, co si o sobě vůbec myslím(?). Vždyť já jí jen slušně požádal. Povzdychl jsem si zatnul zuby, a protože se právě otevřeli dveře metra musel jsem vystoupit. Velkým švihnutím jsem si krosnu nandal, bábu jsem sejmul a cpal se skrz bandu Japonců ven. Bába křičela a já už byl venku, otočil jsem se do zavírajících se dveří a křikl jsem srozumitelně: „Já vás varoval! “ Metro odjelo s nadávající bábou a já měl klid.

Dnes se mi stalo něco, co mě opravdu nasralo. SMS jízdenka, výborná věc, když nemáte drobné na lístek v trafice, kde je ještě fronta jak na banány. SMS jízdenku rád využívám. Jenže tahle služba má svoje trhliny. Vešel jsem do vestibulu metra a poslal si žádost o jízdenku. Obyčejně. jsem si už zvykl že cca 5 minut trvá než vám lístek přijde do mobilu, jenže dneska jsem spěchal. Jak každý ví, do zóny metra bez lístku muže při revizorské kontrole docela zamrzet. A tak jsem čekal na jízdenku s mobilem v ruce. Uběhlo pět minut a nic. Uběhlo osm minut a stále nic. Začínal jsem být nervní. Uběhlo deset minut a stále nic. A tak jsem se doplazil ke kukani kde sedí pani, která je tam od toho aby radila cestujícím a podával informace a osvětlovala všecky záhady kolem MHD. Proběhl následující rozhovor:
A:„Dobrej den, prosim vás, čekám na jízdenku v mobilu už patnáct minut, nemužete mi nějak poradit proč nikde není? Docela spěchám.
B: Podívejte pane, tohle není náš problém, zavolejte si operátorovi. Tohle my na starosti nemáme nemůžeme to řešit.
A: A to mám volat s operátorem a mezitím mi ujede autobus?
B: My vám nepomůžeme to si řešte s vaším mobilním operátorem.
A: a co mám říct revizorům když mám jízdenku objednanou a nedorazila mi?
B: to je vaše věc.
A: aha to teda děkuju.
B: Nashle

Inu já jsem asi akční člověk, protože jsem na svého operátora zavolal. Mám vodafone rád a nechtěl jsem na ně nijak křičet, i když jsem byl dost naštvaný. Služně jsem pozdravil a sdělil milému hlasu svůj problém. A víte, co jsem dostal za odpověď? Dostal jsem informaci o tom, že bohužel operátor s tím nemůže nic udělat, že je možné přetížení služby v síti, že je možné že služba je v údržbě, ale že každopádně mám problém hlásit přímo v metru na informacích, protože operátor nemůže vědět podrobné informace ořešení těchto problémů kolem MHD.

Poděkoval jsem za „opravdu užitečné informace“ a protože jsem fakt neměl nervy hádat se s pani v kukani která by mi stejně mlela dál to samé co už jsem se dozvěděl, tak jsem nasraně vlezl do metra a vesele jsem jel na černo. Naštěstí jsem nepotkal žádného revizora