…Chtělo by to sloh, ale o čem psát? Nevím asi popíšu to jak se mám…
…mám se blbě, bolí mě břicho a sedím v lavici. Chtěl bych mít dobrou náladu, ale to nejde.
V hlavě mám jen a jen víkend, víkend s mou milovanou Pavlínkou. Byl krásný. Byl dokonalý.
Proč musel trvat tak krátce ? Chtěl bych vrátit čas, nebo přiblížit nějaké prázdniny.
Už mě vážně nebaví sedět v lavici a poslouchat přednášku o řeckém náboženství, a o skladbách větných členů. Ach jo, je mi tak smutno…10dní školy jsou muka. A víkend s Pavlínkou je ráj. Ať už je Náš víkend :‘(
Zamyšleně sleduju hodiny v rohu třídy, a čekám až se ozve ten „vězeňský“ zvonek. A utrpení skončí.
A nastane pět minut pauza. Tak kratičká přestávka mezi hodinami nesmyslů co se učíme. Je to nespravedlivý. Chtěl bych aby bylo venku teplo, ale vono tam prší a fouká studenej vítr. Rozhlížím se po třídě. Vedle mě sedí spolužák, a jezdí na medvědovi ve hře World of Warcraft…nuda..ve předu někdo šíleně facebookuje. Vlevo se spí a nudí. Vzadu probíhá nuda a odpočinek. Za mnou se pokouší neusnout.
Ach jo. Čekám až na mě přijde řada a budu vyvolán abych na něco odpověděl, ale jak ? když učebnice je mimo mou lavici. Hmm nuda…
Já potřebuju nutně přítomnost své nejmilejší, nic jiného už nemá cenu…
…večer bude lepší…budu online na icqu, stejně jako Pavlínka…na večer se těším…
Buďte první! Přidejte komentář