List stromu na ulici se prostě oddělí od stromu, poletuje si vzduchem a nechává sebou hrát, a nakonec když má štěstí spadne na zem mimo kaluž. To ovšem není žádná výhoda, když dopadne na chodník, někdo na něj s největší pravděpodobností šlápne. Když spadne na silnici projede se po něm auto. Ale když spadne do té louže, tak se rozpustí, a shnije.
List umře, list zmizí, aniž by si ho někdo extra všimnul. Taky se mu muže stát že ho zametou na okraj silnice a odvezou spolu s ostatními listy pryč.
List stromu v lese se celý život zabývá tím, aby byl krásný aby „kvetl“ barvami. Když je sucho pachtí po dešti. Na podzim se vesele rozloučí se stromy tím, že ukáže své tajemství své barvičky, které má schované celý život pro tuhle situaci. Potom se od stromu oddělí a vesele poletuje vzduchem, a nakonec přistane na zemi mezi svými kamarády a společně se těší na plno zážitků a úloh jim daných.
Lesní listy mají radost, když v nich někdo běhá a víří je. Mají rádi, když někdo říká, jak jsou krásně barevné. Nebo když si je nějaké zvířátko vezme a udělá si z nich pelíšek.
Lesnímu listu ani nevadí, když si nějaké dítě ho najde a nalepí na papír lepidlem, nebo založí do knížky na vylisování. To je pro takový list dokonce čest, či vyznamenání.
Dost podobný je to s lidmi. Věřte nebo ne, ale je to tak.
Člověk z města se narodí, začne žít ve městě. A proplouvá mezi ostatníma, proplouvají tam tak všichni, ani se nemusejí znát. Žijí si svůj život a každý se snaží být podobný tomu druhému. Jejich život není bezvýznamný, ale cenu moc nemá. Je jednoduchý a omezený.
Je pořád a pořád stejný. Pokud vás někdo ve městě něčím oslní, nebo překvapí musí to být opravdu něco extra. A to je málokdy pokud nejste účastníkem nějakého protestu nebo dopravní nehody na křižovatce. Váš svět je mdlý i přes zář neonů a blikání reklam a pestrobarevných výloh všeho druhu, dýcháte smog z ulic, auta na vás práší, a když se chcete projít mezi stromy po parku, vrátíte se domů a na botě máte přilepenou žvýkačku.
Člověk z vesnice se v pár letech naučí chodit a první co ho zaujme je sluníčko které se nemusí drát přes vysoké domy. Travička a sedmikrásky na zahrádce. Čistý vzduch, a hlavně vzduch v lese který krásně voní. Když člověk z vesnice přijede do města, trpí. Když člověk z vesnice dosáhne nějakého úspěchu má velikou radost, protože to dokázal on, a ne řada stejných lidí.
Člověk z vesnice září pestrobarevně jako listy na podzim, ale září pořád. Má v sobě něco víc. Má v sobě radost z vonících pampelišek na louce, má v sobě zvuky zurčícího potůčku.
Slovo bahno neznamená fuj, ale věc, která patří k dešti a vlhku. Slovo tepláky neznamená vidlák, ale dost výhodné oblečení. Slovo holinky znamená, že je vybaven do deště nebo do vody. Slovo slepice neznamená smrad, ale vajíčka…
Rozdíly jsou veliké, ale ve městě i na vesnici žijí lidé. Kdo je podle vás ve výhodě, čím a proč? Argumentujte se navzájem. Zajímá mě to. Pište do komentářů pod článek.
Buďte první! Přidejte komentář