Zpracování: popis oblíbené části vašeho města nebo vesnice.
To těch míst bylo v naší obci víc. Ale bohužel po veliké smršti, kterou provedla starostka a její kumpáni, nezbylo moc krásných zákoutí.
Nyní se tedy upnu k poslednímu aktuálnímu místu, kam se rád vracím. Obuji si boty a venkovní kalhoty a vyrazím z domu, někdy i běžím. Mám radost, že tam zas mohu jít. Jdu nebo utíkám asi čtyřicet metrů po silnici směrem na západ. Když minu pološvestkový strom, tak zabočím ostře doleva. Proderu se špendlíkovým křovím. A jdu uzoučkou cestičkou mezi kopřivami přes něčí neudržované políčko. Po pravé ruce minu elektrický transformátor a už vidím ohradník.
Ohrada výběhu, kam mířím má dřevěné sloupky a drát se žlutým vzorkem. Občas tam je proud tak buďto ohradník přeskočím, nebo opatrně podlezu. Pak si stoupnu na špičky a pořádně intenzivně zapískám. Koukám na obzor, jestli se moje kamarádka objeví.
Když zapískání nepomůže, vydám se doprostřed louky a zapískám znovu. Byl jsem spatřen, a zvětřen. Z dolní části pastviny se ozve veselé zařehtání. Potom následuje dusot kopyt.
Počkám chvilku až ke mně Barunka doběhne. Pozdravím jí, pohladím a obejmu kolem krku. Podrbu za ušima a fouknu do nosu. Má radost, je jí to poznat na očích.
Výběh je z jedné strany oplocen ohradníkem, a z druhé strany ploty zahrad. Pomalinku se vydám do zákoutí v rohu dvou plotů. Barunka mě následuje. A když sednu si na zem, tak přijde až ke mně a skloní hlavu. A čeká že jí dám nějakou tu pochoutku. Obvykle u sebe mám jitrocelové lístky. Tak si tam tak sedím a třeba si čtu nějakou knížku, a povídám si při tom s Barunkou. Je tam klid, a zem je krásně vyhřátá od sluníčka. Lehnu si do trávy a koukám do nebe. Občas mi pohled zastíní veliká hlava, a pozoruje co dělám. Když delší chvíli dělám, že spím, tak do mě drcne čumákem a frkne mi do obličeje.
Přichází poledne, sluníčko pálí a stíní mě jen šípkové keříky. Je čas jít domů a dát si taky něco k snědku. Vstanu ze země a rozloučím se s Bárou, která jde se mnou až k ohradníku a pak dlouho smutně kouká. Dokud nezmizím, za roh. Tam za vesnicí, v rohu plotů, je zákoutí, kam se vždycky rád vrátím.
Buďte první! Přidejte komentář