Dnešní doba je plná kamer, kamer na každém kroku. Ale pozor, týká se to jen měst. Na smrcích nebo bucích v lese opravdu kamery nejsou. Nedávno jsem si sedl do jedné kavárničky a četl jsem si knížku. Přejel jsem jen tak pohledem po kavárně a koukám, kouká na mě trojice čoček. Celou kavárničku, kde byl klid, sledovaly tři malé kamerky. Takže vlastně, někdo mě sledoval. Je to takový divný pocit, hned je vám jasné, že někde je monitor a Někdo se na vás může dívat. Sledovat vás. Dočetl jsem kapitolu, zaplatil za čaj a vyšel jsem ven. A venku, další kamera. Koukala se na mě ze sloupu. Hmm, mávl jsem rukou a dal jsem se na pochod městskou ulicí směrem k nádraží. Rozhlížel jsem se kolem sebe a napočítal jsem šestadvacet kamer různého druhu. Byly a sledovaly mě opravdu na každém kroku. Dostal jsem žízeň, a tak jsem odbočil do malého vietnamského obchůdku. U regálu s džusem na mě vykoukla taky kamera. Zaplatil jsem a šel ven.
Přemýšlím nad tím, jestli je to dobré? Kamery vlastně hlídají objekty, lidi, věci, dění na ulicích. Ale člověk si pak připadá _tak jakoby bez soukromí. Je prostě sledován. Když zakopne u přechodu, tak se mu třeba někde na strážnici smějí. Koupil jsem si jízdenku a nastoupil jsem do vlaku, a ten se rozjel pryč z města. Najednou jsem se cítil lépe. Už na mě nekoukalo miliony kamer, ale jen lidé ve vlaku. Cítil jsem se přirozeněji.
Vlak náhle zastavil v příměstské stanici a přistoupilo asi deset cizinců. Čtyři z nich měli v rukách malé kamerky a natáčeli se a smáli se. Zas je to tu. Už není doba kdy vlastnit kameru bylo něco navíc. Dneska muže mít kameru kde kdo, dá se natáčet i na mobily. Prostě a jasně v dnešní době jsou kamery jakéhokoli typu dostupná věc. Takže jsou na skoro každém kroku. Až na přírodu a les. Ještě bych chtěl dodat, že jsem vystoupil po čase z vlaku a u jedné turistické chaty jsem se kouknul na mapu, abych věděl kam dál. A mapovou tabuli hlídala kamera . Ach jo. Už se snad nebudu divit, když budou mít kameru i sojky v lese.
Buďte první! Přidejte komentář