Na sklonku jara přichází léto

Na sklonku jara přichází léto, to je takový ten moment kdy si uvědomíme, že není kam spěchat, pokud jsme nepromarnili jaro, jenže ono to není tak úplně pravda.

S létem přichází sucho, méně deště, a ještě méně chladivých nocí. My tu jsme abychom to ale změnili, abychom nepromarnili jaro. Jaro je doba zvratů. Nejdřív tají sněhy držící se v stinných údolích, pak tají ledy na horských potocích, a pak přicházejí první květy, devětsil, prvosenky, podléšky, fialky, a už to frčí. Podběly, pampelišky a přidávají se i stromy, jabloně, švestky, třešně, a trnky. Všechno najednou září barvami. A taky všechno voní. Voní lesy po deštíku, voní šeříky v zahradách, a také voní tulipány na záhonku. Do toho všeho se probouzí brouci, cvrčci, a včely, zvířátka v lesích mají malé potomstvo, ptáci začínají stavět nová hnízda, vlaštovčí rodinky se usídlují a opravují své domovy a skupinky rorýsů loví za teplejších večerů komáry. Všechna ta drobotina vytváří neskutečnou fanfáru zvuků, které si dovolí překřičet jen každé ráno na koruně velké lípy Kosák. Kočky se válejí v prachu, a vydávají se lovit do polí. Koně radostně cválají po výbězích a modrokvítky s pomněnkami vytváří koberce mezi stromy.
No a jak se to všechno raduje a tetelí, pomalu ale jistě přichází léto. Motýli roztahují svá pestrobarevná křídla, žáby v tůních, potůčcích a rybnících začínají skřehotat, a kachny a labutě přivádějí na svět svá malá chundelatá pípátka.

A to jsou ty chvíle, kdy přichází léto, na sklonku jara.

Vnímáte to taky? Jestli ne, zkuste to…nezoufejte, jaro je tu zase za rok.