Dneska se mi zdál opravdu bláznivý sen, jde to blbě popsat, ale napíšu vše, co si z něj pamatuju.
Jeli jsme motorákem já mamka a brácha a najednou se koleje zužily a ten motorák taky a vím že bratr prohlásil: hele kde máš koně vole? a podíval se na mě J v tu chvíli jsme se objevili u nějaké stáje kde byl kůň, ale byl strašně vysoký. A tak nějaký pán přišel a ptal se nás, jestli chceme půjčit žebřík za 100kč na jednu hodinu. A tak mamka řekla že jo. Ten pán odešel a pak se objevil další koník ale s jezdcem, jezdec přijel luskl prsty a začalo pršet, a potom jeho koník začal být slizký a kluzký a jezdec z něj komicky spadnul, pomáhal jsem mu vstát a zahlédl jeho tvář, byla to tvář Pavlínky. A potom tedy ne jezdec ale Pavlínka promluvila mi do ouška, „přijela jsem ti něco poradit, ale cestou bylo stádo těch létacích slonů přiletěli minulý týden z Afriky“. A já jí na to dost zaraženě odpověděl: aha, a co tvá rada?
ona na to: ten koník co na něj máš vlézt je divoký a nepodaří se ti ho ani osedlat, pokud se sním o samotě nedomluvíš, musíš to nějak zařídit abys tu byl jen ty a on. Říkala to hrozně šeptem. Bylo jí špatně slyšet, ale rozuměl jsem jí. Potom jsem se tedy s koníkem domluvil a on souhlasil. Vyšvihl jsem se na něj a společně s Pavlínkou jsme uháněli deštěm. Pryč od všech věcí a problémů. Jeli jsme dál a dál. Ten kůň si cestou zpíval. To je poslední co si pamatuji, pak sen skončil. Vzbudil jsem se zpocený, a bylo mi líto že nemohu dál jet na tak ušlechtilém koni, jako byl ten, o kterém se mi zdálo.
Buďte první! Přidejte komentář