Lčení nálady v „ich“ formě s básnickými přívlastky

 křičím , jsem velice pobouřen, až ze mě srší blesky.
nemám náladu poslouchat to co slyším, chci pryč, někam hodně daleko, daleko daleko z této zhoubné reality ,
už tam nejsem , běžím lesem plným vůně stromů a listí, nálada si mi zlepšuje,
buch buch bouchá mi srdce, padám únavou zmožený k zemi, je toho na mě dneska moc , mám pocit jako kdybych měl na plicích pytel kamení.těžce oddychuji , kolem mě začíná vše měnit barvu, všecko doslává barvu bílého sněhu, cítím se najedno u lehce jako pták , chci lítat , letím. A pak, tma.